
Mnoho rodičů sleduje, kdy jejich dítě řekne první slovo. Méně se ale mluví o tom, že ještě před prvními slovy přichází jedna velmi důležitá komunikační dovednost – ukazování prstem.
Většina dětí začíná ukazovat přibližně mezi 9. a 14. měsícem věku.
Nejde přitom jen o samotné gesto.
Důležité je, proč dítě ukazuje a co při tom dělá.
Pokud dítě ukáže na letadlo na obloze nebo na motýla, který se zastaví na květině, podívá se na rodiče a čeká na jeho reakci, sdílí s ním svůj zájem. Tomuto říkáme sdílená pozornost a právě ta je jedním z důležitých základů budoucí komunikace.
Stejně důležité je také ukazování, když dítě něco potřebuje. Například ukáže na pití, oblíbenou hračku nebo sušenku a současně se podívá na rodiče, protože očekává, že jeho sdělení pochopí.
Právě střídání pohledu mezi předmětem a rodičem je velmi důležitou součástí komunikace.
Pokud dítě pouze natáhne ruku nebo rodiče dovede k lednici, ale nesnaží se sdílet pozornost nebo navázat společnou komunikaci, může být vhodné jeho vývoj dále sledovat.
To samozřejmě neznamená automaticky diagnózu. Každé dítě se vyvíjí vlastním tempem. Pokud se však k chybějícímu ukazování přidávají i další obtíže – například dítě nereaguje na jméno, nenavazuje oční kontakt nebo nevyhledává společnou hru – je vhodné poradit se s odborníkem.
Včasná podpora totiž může dítěti výrazně usnadnit další rozvoj komunikace.
✔️ Ukazujte na zajímavé věci kolem sebe a pojmenovávejte je.
✔️ Čekejte na reakci dítěte a dejte mu prostor, aby se zapojilo.
✔️ Sdílejte radost z toho, co dítě zaujalo.
✔️ Neptejte se neustále „Co je to?“, ale spíše komentujte, co společně vidíte.
Ukazování není jen gesto. Je to jeden z prvních způsobů, kterým dítě říká: „Podívej se na to se mnou.“ A právě odtud začíná skutečná komunikace.